„V osmnácti letech jsem na tři roky ukončila svou volejbalovou kariéru, jeden rok jsem z toho nehrála vůbec“ říká čtyřiadvacetiletá volejbalistka Tereza Patočková. Jak se k volejbalu vrátila a kde hraje dnes se dozvíte v rozhovoru níže.
Jak jste se k volejbalu dostala?
K volejbalu mě rodiče vedli už od mala. Chodila jsem na základní školu, kde jedna ze tříd byla se zaměřením na volejbal.
V jakém klubu jste začínala a jak jste se dostala až do první německé Bundesligy?
Začala jsem v PVK Olymp Praha kde jsem byla od žákyň až do žen. V 18ti letech jsem na 3 roky ukončila volejbalovou kariéru, jeden rok jsem z toho nehrála vůbec a dva roky jen druhou českou ligu.
V létě 2016 mě na turnaji seznámila kamarádka s Mílou Lauerovou (momentálně moje spoluhráčka a současně i agentka). Zmínila jsem se, že bych se ráda vrátila k volejbalu, a ona mi pomohla dostat se až tam, kde jsem teď.
Co považujete za svůj největší volejbalový úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji asi to, že jsem se dokázala vrátit k volejbalu.
Čeho byste ve své volejbalové kariéře chtěla dosáhnout?
Na tuto otázku asi nedokážu úplně odpovědět. Jsem ráda za to, kde jsem teď. Co bude dál si nedovedu vůbec představit.
Kdo vás ve sportu nejvíce podporuje?
Největší podporu mám určitě v celé své rodině. A také ze strany Míly, která se se svou rodinou stala takovou mojí druhou, náhradní rodinou.
Hrát v první německé lize musí být velmi náročné. Jak často trénujete?
Trénujeme zpravidla 2x denně.
Většina sportovců mluví o předzápasových rituálech. Vyskytuje se něco takového i u vás?
Rituálů mám hned několik. Jak předzápasových, tak zápasových. Jsem v tomto směru hodně pověrčivá. Základním předzápasovým pravidlem je káva a většinou i krátký spánek. Při zápase nesmí chybět vykročení na kurt pravou nohou, rituál před servisem a nespočet dalších.